Historie
Zaječí kameny
Slučí kameny
Geologický fenomén – chráněný skalní útvar, 25 m dlouhá, 10 m vysoká a 7 m vysoká skalní stěna, tvořená vrstvami různě odolných pískovců s mnoha puklinami.
Skalní rozhledna
Křížová cesta
Záboří - kříž kamenný
Nové Záboří - kaplička
Záboří - kostel
Záboří - kříž litinový
Bukovina - podstavec pomníku
Před chalupou č. 19 podstavec pomníčku; text ERBAUTET PM JARE. 1815 DEN 30 AUGUST s iniciálami dole po krajích I K.
Huntířov - podstavec kříže
Huntířov - kříž litinový
Kříž u čp. 271 (bývalá škola) nechal zřídit Johan Sturm r. 1853. Restaurován r. 2005.
Huntířov - kostel, pomník
Pěkný novogotický kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1898-1907. Slouží ke kulturním účelům.
Huntířov - smírčí kříž
Smírčí křížek před kostelem sv Jana Nepomuckého.
Rozměry 97 x 74 x 26, nadm. výška 468 m n. m., poloha N: 50°28´23.6´/E: 15°48´23.3´/ X: 55 93 796/ Y: 35 57 250.
Latinský kříž z pískovce mírně nachýlený směrem k cestě. Na pravém rameni vyryt obrazec, který připomíná kuši.
Huntířov - kříž kamenný
Nově restaurovaný kříž u čp. 136. Text Vater in Deine Hende de Befele ich meinen Geist. Luk 23ka. Erichtet. Den 30.10.1914 (Překlad: Otče do Tvých rukou poroučím svého ducha).
Kocléřov - kříž kamenný
Křížek z baroka za hřbitovem; iniciály F H r. 1797, obnoven r. 2003.
Kocléřov - pomník
Kocléřov - pomník
Pomník u kostela padlým za I. sv. války.
Kocléřov - kříž kamenný
Na začátku Kocléřova u čp. 228 velký kříž z r. 1859 Erbaut Alois Hammpel No 83. Dlouhý text v hlavní části špatně čitelný. Jde zřejmě o německou modlitbu.
Kocléřov - kostel
Farní kostel svatého Václava. Původní gotický kostel z r. 1359 v 30. válce zbořen, znovu vystavěn jezuity r. 1720, koncem 18. století zbořen. Nynější je z r. 1807.
Kocléřov - socha
Socha Jana Nepomuckého u čp. 116. Text vzadu Bey Der im Jahre 1808 EntStandenen feuersbeunst nurde auch die her des heiligen Johans von Nepomuk die her aushloze stand ein raub der Flamme von ihned zeit am trauerten die eifrigen christen über die sen verlust bis derseble von wohlthatern hie siger gemein de zu ihrer Freude durch die se steinernes statue wieder er setzt werde im Jahre 1819.
Kocléřov - podstavec křížku
Na návsi podstavec po litinovém křížku. Text Erbaut Georg Marsch 1758. Z boku ještě monogram GM a letopočet 1758.
Kocléřov - kašna
Kašna na návsi.
Kocléřov - kaple
Milostivá kaple z r. 1886 (vedle studny).
Kocléřov - studna
Studna s letopočtem 1887.
Kocléřov - socha
Sloup se sochou archanděla Michaela.
Kocléřov - kostel
Kocléřov - kaple
Ježíš v Olivetské zahradě – Boží hrob.
Mariánské poutní místo
Ve Vítězné se nalézá jedno z poutních míst Trutnovska, kam kdysi mířila procesí a tady v borových lesích, stranou od hlavních cest, se setkávali lidé od Dvora až po Žacléř.
Příběh poutního místa U Studánky má svou přesně datovanou historii. Začíná v létě 1848, kdy zde na základě opakujícího se snu jedné osleplé ženy hledali a nalezli pramen, jehož voda jí skutečně vrátila zrak.
Zpráva o zázraku se rychle roznesla a lidé začínali přicházet. Pramen je proměněn v studnu se stříškou, o deset let později tu patrně již stojí i prostá kaple Božského Srdce Páně. Časem přibudou i dvě malé zděné kapličky. Poutní místo získává na věhlasu, a proto je v roce 1893 ve svahu nad studnou postaven novorománský kostel Navštívení Panny Marie ze žlutavého pískovce, jehož vnitřní výzdoby se ujímá kocléřovský malíř. Během pěti let pokrývá stěny i strop svatostánku figurálními i ornamentálními motivy a tato výzdoba řadí svou originalitou tuto církevní stavbu mezi jedinečné památky. Kostel se stává – spolu s širokým pískovcovým schodištěm, začínajícím u studny – dominantou celého poutního místa. Zároveň je zde zbudována i křížová cesta se čtrnácti zastaveními zobrazenými na litinových deskách, doplněná kaplí Getsemany a kaplí Božího hrobu. Věřící sem přicházejí o každém mariánském svátku a jejich účast bývá tak hojná, že je už ani kostel nedokáže pojmout: mše se často slouží na volném prostranství.
Scházejí se zde především německy mluvící věřící. Přesto po roce 1945 tradice církevních slavností U Studánky nezaniká a bohoslužby se tu konají, i když se stále menší účastí, až do 70. let. Tehdy už začíná být hlavní starostí hrstky věřících stav staveb, na jejichž opravy nejsou peníze. Zanikají dvě malé kapličky, stříška studny a křížová cesta přichází o 4 ze svých obrazových zastavení. Zle se vede i malbám v kostele, jehož střechou zatéká.
Pomoc přichází až po roce 1989, a to především ze strany bývalých německých rodáků, kteří zakládají fond na záchranu a obnovu památek.
Královéhradecký farář P. František Beneš začal s obnovou kostela Navštívení Panny Marie U Studánky.
V roce 1990 je v poutním kostele znovu vysvěcen zvon a provedeny nejnutnější opravy. O pět let později dochází k renovaci nejstarší kaple. Opravuje se a čistí studna, restauruje socha archanděla Michaela a postupně jsou opravovány i litinové plastiky křížové cesty. Štedrý finanční odkaz jednoho z bývalých německých rodáků, pana Springera ze Stanovic, v roce 1998 umožní opravit široké pískovcové schodiště a nechat navrhnout a vyrobit chybějící plastiky křížové cesty, které budou vsazeny zpět na své původní místo.
První pouť po 47 letech vykonali poutníci k patronátní slavnosti 5. 7. 1992. Sešlo se několik set poutníků z Čech, Německa a Rakouska.
Tak bylo místo, kde se po stopadesát let koná tradiční slavnost na svátek Navštívení Panny Marie, znovu probuzeno a slouží jako poutní místo Čechům i Němcům společně.
A tak nedaleko Kocléřova naleznete dnes mnohé z toho, za čím sem putovali lidé již koncem minulého století. Voňavé ticho borovic obklopuje kostel i impozantní schodiště, putování po křížové cestě je příjemnou procházkou, dotýkající se na začátku i na konci samého srdce místa – zázračné studánky i nejstarší kaple.
———
Poutě a pobožnosti:
Konání poutí do Kocléřova je doloženo již v 18. století.
Svátek Navštívení Panny Marie byl II. Vatikánským koncilem přeložen z 2. července na 31. května. Přesto se hlavní pouť koná podle dřívějšího data.
Hlavní pouť: 1. neděle v červenci (dříve Navštívení Panny Marie); 1. neděle v září;
Ostatní poutě: poslední neděle v květnu
Historie obce Vítězná
V dávných dobách byla slovanským lidem založena nevelká osada Bukovina. V její blízkosti vznikla v době kolonizace za posledních Přemyslovců německá osada. Vedoucí prvního německého zástupu se prý jmenoval Günter, odtud německý název Güntersdorf. Již roku 1384 byl Huntířov připojen k farnosti královédvorské.
Roku 1547 potrestal Ferdinand I. město D.Králové za odepření pomoci mimo jiné také odnětím obce Huntířova, kterou pak prodal Janu z Perštýna. Později byl majitel Huntířova Adam Zilvar ze Silberstainu. Při prodeji jeho panství připadla část obce k panství Vlčickému, část k Žirči a část s Bukovinou k Hostinnému.
Na východní straně obce vedla kdysi cesta od Jaroměře do Hostinného, nyní je zanedbána. Bývala důležitou cestou pro kramáře a odtud její název kramářská cesta. Horní část Huntířova vznikla mnohem později tzv. Mühlberg (Kozí rohy), byla založena na počátku 18 století.
———-
Něco málo z historie Huntířova – psáno ze zdrojů v roce 1935:
Jdeme-li ze Dvora Králové směrem severním bud po lesní cestě kolem Masarykovy nemocnice nebo po silnici kolem městských lomů přijdeme za půl hodiny do Huntířova. Svah mezi Dvorem a Huntířovem se nazývá Bukovinský kopec a Huntířov bývá někdy mylně nazýván Bukovinou. Ve skutečnosti jen část obce má toto jméno: je to 32 domů, které s ostatní obcí plně splývají. Mají však samostatné číslování. K Huntířovu patří samota Kousky mající pět domů vlastního číslování. Mírně zvlněná krajina se svažuje směrem severojižním. Obcí protéká kocléřovský potok, který vzniká v bažinatých lukách v Kocléřově a zesiluje se v horním Huntířově přítokem z rybníka, který má jméno neznámého původu Podheskabrunnen. V dolní částí Huntířova se spojuje se Zábořským potokem a teče dále jako potok Hartský. V Huntířově napájí čtyři rybníky z nichž jsou tři mlýnské. V severní části býval rybník 3ha velký. Byl však vysušen a proměněn v louky. Obec nemá návsi. Domy se řadí po obou stranách silnice v délce skoro 4 km. Katastrální rozloha celkem 490 ha 35 a 43m2. V roce 1910 žilo v obci 1488 obyvatel v roce 1930 1146 obyv., z toho 32 Čechů, 1111 Němců, 3 jiné národnosti. Pošta je v místě od roku 1895, nejbližší telegraf v Kocléřově. Nejvyšší bod 492 mnm. Škola je v obci od roku 1782 jednotřídní od 1872 dvoutřídní. V roce 1876 postavena nynější škola. Od roku 1905 je v Huntířově řemeslnická pokračovací škola. Uprostřed vesnice stojí kostel sv. J. Nepomuckého stavba byla dokončena v roce 1907. Obecní hřbitov je v místě. Spolky v obci: sbor dobrovolných hasičů, tělocvičný spolek, spolek bývalých vojínů, pěvecký spolek, zemědělský spolek. Všechny spolky jsou německé. Obecní knihovna má přes 500 svazků. Peněžní záležitosti spravuje místní raifansenka. Většina obyvatel se zabývá polním hospodařením. Podnebí je chladné skoro horské. Mnozí obyvatelé se musí starat i o jiný druh obživy, za starých časů klepával skoro v každé chalupě stav. Ty se však zastavily když ve Dvoře Králové vznikl textilní průmysl. Když bylo nejhůře vrátil se do rodné obce v roce 1878 řezbář Rudolf Wihan a otevřel nový zdroj práce a příjmů. Obyvatele naučil vyřezávat hlavně z lipového dřeva. Výrobky šli dobře na odbyt, byly vyváženy až do Ameriky. Vzniklo několik dílen,teré zaměstnávali až 300 dělníků.
Kronikář Vacek Vlastimil
———-
První zmínka o obci pochází ze 14. století o tvrzi v Kocléřově, což byl počátek slovanského osídlení obce podél Hartského potoka. Ve středověku patřilo území obce šlechtě z Rychnova , nebo Žireckému klášteru.
V devatenáctém století se datuje vznik prvních manufaktur ( textilní, řemeslná a zemědělská výroba). Na přelomu 19. a 20. století vznikly první textilní továrny v Kocléřově a Záboří, které se počátkem 20. století rozrostly na tři, z nichž největší bylo Rico. Vzniklo také mnoho řemeslných živností – truhlárny, mlýny, pily apod., a v 19 století byla vystavěna také nová školní zařízení v Kocléřově, Huntířově a Záboří ( dříve se učilo jen v provizorních podmínkách).
Nejvyšší počet obyvatel byl zaznamenán v roce 1880 – 1900 a to 4 500. Z toho nejvíce lidí obývalo Huntířov – 1 700 a z 99% bylo tvořeno obyvateli německé národnosti. V roce 1930 bylo území administrativně rozděleno na Kocléřov, Hájemství, Huntířov, Kousky, Bukovina, Komárov, Záboří, Nové Záboří a Jánská studánka. Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a nastal příliv českých osadníků. V roce 1950 jich bylo 1 853. Postupně docházelo k vylidňování a v současnosti obec obývá 1 310 lidí.
Samotná obec Vítězná vznikla v roce 1961 spojením pěti osad – Hájemství, Kocléřova, Huntířova, Komárova a Záboří. Nachází se v Podkrkonoší, v nadmořské výšce 450 až 500 m, na rozloze 25,5 km^(2) z čehož polovinu území tvoří lesy. Pro své postavení uprostřed lesů a svůj klid je hojně využívaná jako rekreační oblast. Nově bylo v obci vystaveno Sportcentrum s přilehlou hospůdkou a ubytováním. Součástí komplexu je tělocvična, posilovna, sauna a školní jídelna.
Spolu s vylidňováním vesnice nastal i úpadek řemeslných živností a ze tří továren doposud pracuje jen jedna v Kocléřově. Většina staveb je zde starších padesátí let a tomu odpovídá i jejich stav. Přesto naše obec skýtá mnoho krásných zákoutí, k jejichž objevování Vás srdečně zveme.
